Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

 

Spartan Race - Beast

- ...pochopíš až v cíli..... -
-...SR Beast Klínovec - jedním slovem MAZEC...-

fotogalerie

 

    Zúčastnili jsme se posledního stupně extrémního překážkového běhu Spartan Race na Klínovci. Tento závod nazvaný Beast, byl třetím stupněm obtížnosti ze série Spartan Race. Nikdy není dopředu známá trasa, její délka, ani počet a druh překážek. V propozicích závodu se uvádí jen, že trasa je dlouhá minimálně 20km a je na ní minimálně 26 neznámých překážek. Závodu se zúčastnilo cca 1200 běžců z celé České Republiky i ze zahraničí. Běžci byli vypouštěni na trať každou půl hodinu ve vlnách, čítajících cca 150 - 250 závodníků.   

    Tentokrát byl Klínovec opravdu MAZEC.

    Za oddíl běžela Kačka, Mirek a Pavel (s nedoléčeným nedávno vyvrknutým kotníkem).

    Ráno jsme vyrazili na Klínovec a historie se krutě opakovala. Venku teplota 10 stupňů Celsia, vichr, déšť... Rychle jsme vyřídili registrace a šup zpátky do ještě vyhřátého auta. Vyřešit kolik vrstev oblečení vzít na sebe, sbalit do minibatohů to nejnutnější, zatejpovat to nejbolestivější a jdeme na to.

    Do poslední možné chvíle před startem jsme si užívali teplo ve vyhřívané kukani v areálu. Pak už jsme se ale opravdu museli přesunout do startovacího koridoru. Na startu byla tradičně skvělá atmosféra. Krátká rozcvička a za mocného pokřiku ARRROOOOO a čmoudící dýmovnice jsme odstartovali. Čas 10:30.

    První úsek stejný jako na Supru, vybíhala se jedna ze sjezdovek. Hned nás chytnul déšť, docela osvěžení... Na prvním zlomu sjezdovky na nás čekala první překážka "Across tire" - přebíhání přes pole s pneumatikami.

    Na dalším zlomu jsme přelézali balíky slámy. Tímto zdravíme tamní Volunteers, kteří nás mile buzerovali, že tu nejsme na žádném rodinném výletě, ať trochu hejbnem kostrou :-)

    Na vrcholu sjezdovky byla šílená zima a vichr, takže jsme byli rádi, že zase sbíháme dolů. Po chvilce jsme narazili na další překážku - "Balance". Museli jsme přejít přes 4cm široké dřevěné lávky, na jeden zátah.

    Cestou dál první občerstvovací stanice s vodou přímo ze studánky. Hned za ní překážka "Traverse wall" - boulder stěna. Zase to klouzalo, Mirek a Pavel museli dělat angličáky.

Dál cesta lesem a lehčí bahýnko, počítané taky jako překážka.

    Další překážkou byl "OUT" - tři dřevěné stěny. Jednu prolézt, jednu podlézt a poslední přelézt. Pak následoval docela dlouhý úsek běhu. Jedinou překážkou bylo opět bahno.

    Cesta byla opravdu dlouhá, odhadem 4,5km, žádná překážka. Bylo nám to dost podezřelé, tak jsme čekali, že přijde nějaká brutalita. Nakonec jsme doběhli k druhé občerstvovací stanici. Tentokrát se podávala voda i s ionťákem. Kousek za ní byla další překážka - "Barbwire high" - krátký ostnatý drát. Docela nás překvapilo, že přišel tak brzy. Bývá většinou na konci závodu a o dost delší. Tušili jsme, že se s ostnatým drátem ještě během závodu setkáme. Bahna pod ním bylo ale až až, konečně jsem vypadali trochu k světu :-)

    Další překážkou byl "Tire carry" - kutálení pneumatik. Vypadalo to hodně lehce, ale když jsme se vydali s pneumatikou na procházku lesem, humor nás hned přešel.

    Dál na cestě byly "poházené" kmeny stromů. A opět běh...

    Když jsme vyběhli z lesa, osvěžili jsme se u třetí očerstvovací stanice. Dál jsme museli prolézt betonovou skruží, kterou protékal ledový potok.

    Nohy už docela bolely a další překážka v podobě cesty potokem, byla na naše nohy jak balzám. Ale ne na dlouho, protože tentokrát jsme se potokem brodili dlouhých 20 minut. Na konci už jsme měli omrzliny.

    Následovalo plazení se do kopce. Zmrzlé nohy se brzy zase rozehřály. Další na řadě byla "Cargo net" - síť natažená mezi stromy do výšky asi 5 metrů.

    Cestou dál byla kontrolní stanice s časomírou, kde se nám do systému načetly čipy, které jsme měli připevněné na rukou. Měli jsme za sebou 12,5km. Dál jsme se museli brodit po kolena bahnem.

    Když jsme vyběhli z lesa, čekalo nás další překvapení "Sand tub carry". Nahrabat si mokrý štěrk holýma rukama do kýble a hurá s ním do nejprudšího kopce na světě a zase zpátky dolů.

    Další překážkou byl "Hercules hoist" - tahání pytlů s pískem na laně, pomocí kladky. Brnkačka.

    Při pohledu na další úsek cesty před námi se nám dělalo dost zle. Vypadalo to, že budeme do kopce lézt po čtyřech. Raději jsme před výstupem na chvíli zastavili. Byla tu čtvrtá občerstvovací stanice. Tentokrát se kromně iontových nápojů podávaly i musli tyčinky. Mohli jsme si vybrat ze 4 příchutí. Každý jsme 2 zblajzli a vyrazili na asi nejhorší stoupání na trase závodu.

    Stoupali jsme do kopce mezi stožáry lanovky. Bylo to nekonečné, plno lidí odpadávalo kvůli křečím v lýtkách. Sunuli jsme se metr po metru, navíc v dešti, rychlostí běžícího hlemýždě. Výhled byl odtamtud ale parádní.

    Organizátoři k nám byli milosrdní. Když už jsme úplně nejvíc nemohli, cesta náhle odbočila a mohli jsme vydechnout při běhu lesem. Po chvíli jsme opět museli stoupat, ale už to nebylo tak zprudka nahoru. Na vrcholu Klínovce na nás čekala další překážka. "Monkey bar" - ručkování na opičí způsob. Překvapením bylo, že trubky byly tentokrát namontované jinak. Byly na střídačku jedna výš, jedna níž. Jediný Pavel nespadl. Kačka s Mirkem si střihli 30 trestných angličáků a Pavel byl rád, že si musí povinně chvilku odpočinout.

    Dál jsme proběhli druhou kontrolní stanicí s časomírou, kde se nám opěk načetly čipy. Měli jsme za sebou 15,4km. Do cíle nám zbývalo ještě hooodně kilometrů. Byli jsme rádi alespoň za to slunce, které konečně vyšlo z mraků. Všechnu tu dřinu, co jsme dali do výstupu, jsme hodili za hlavu, protože už jsme zase museli sbíhat Klínovec dolů. Další milá překážka bylo nošení pytlů. Tentokrát docela výživné. Únava už byla dost znát, pytle se pěkně pronesly.

    Pak přišla milá zpráva od Volunteers, že zbývá do cíle něco pod 7km. No nevěděli jsme, jestli se máme radovat nebo ne. Další úsek cesty byl opět trochu delší. Běželi jsme asi 1,5km mírně do kopce. Další překážka na konci stoupání byl "Tire flip" - převracení pro nás lehkých pneumatik. Zároveň tu byla i pátá občerstvovací stanice.

    Dál cesta začala opět klesat. Po chvíli přišlo na řadu zase přelézání balíků slámy. Tentokrát byly vyšší, naskládané na sebe ve dvou řadách.

Pak nás čekal nejhorší sestup celého závodu. I když byl podklad hodně měkký, nárazy na kolena byly kruté, s každým krokem se zhoršovaly křeče ve stehnech. Dole pod kopcem nás čekalo prolézání betonovým tunelem pod cestou, kterým protékal ledový potok. Byla to obrovská úleva pro nohy. Další překážkou byla 7 stop vysoká dřevěná zeď.

    Pak začalo opět stoupání, ale my jsme za něj byli rádi. Kolena už odešly do věčných lovišť a další sestup bysme asi nezvládli. Když jsme vyběhli z lesa, dostali jsme každý do ruky řetěz se zátěží a hybaj orat pole.

    A je tu hod oštěpem. Ve vzduchu jsme všichni cítili 30 angličáků...a taky že jo. Slaměného panáka jsme oštěpem netrefil ani jeden z nás.

    Dál lesem jsme pokračovali zvesela, protože z dálky jsme slyšeli mocné ARRROOOO, které pokřikoval komentátor v cíli na dobíhající závodníky. No to jsme ještě netušili, že to nejhorší teprve přijde. Když jsme vyběhli z lesa, cíl byl sice na dohled, ale před námi ještě milion překážek. První na řadu přišla megadlouhá klouzačka, která končila v hluboké vodě. Sjezd to byl parádní, cestou 2 hupy, na kterých si člověk pěkně narazil sedací část těla, a pak dole zahučel až po uši do vody. No snažili jsme se brzdit co to šlo.

    Mokří od hlavy až k patě přejít přes dřevěné kůly, to moc nejde dohromady. Kačce a Mirkovi se to ale přece jen podařilo. Pavel si dal z posledních sil angličáky.

    O pár metrů dál byl "Rope climb" - lana na lezení nad vodním příkopem. Mirek vyšplhal, ale pro Kačku a Pavla byl vrchol lana opravdu až někde ve hvězdách. No a když Pavel dělal na kůlech 30 angličáků z posledních sil, tak těhle dalších 30 už dělal v komatu.

    Sebrali jsme poslední síly, které jsme už vlastně dávno neměli a vrhli jsme se na kolena pod ostnatý drát, na překážku "Barbwire crawl low". Jak kdyby jsme něco provedli....tu máte za trest. Na zemi jen kruté šutry, mezi nimi občas pidikousíček měkkého bláta. Ten úsek byl nekonečně dlouhý, navíc ještě do kopce, samá mulda......chceme medaili!!!!

    Ještě dva hluboké příkopy s vodou. Studená, špinavá, smradlavá......to asi aby z nás smyli tu krev, co jsme nechali pod ostnáčem.

    A teď seběhnout dolů k posledním překážkám. Nohy se nám podlamují...a dole zase ostnatý drát, to už nemůže být ani realita. Hned za ním "Slipp wall" - A-stěna, kterou přelézáme tak nějak automaticky.

    Ještě přeskočit oheň a posledních pár metrů. Pár nejdelších metrů, myslíme na to jediné, nejdůležitější....na ní....medaile TRIFECTA.....ona opravdu existuje!!!!!!!

    Mít jí na krku - nezapomenutelný zážitek....

    Cílem jsme proběhli v 17:15. Závod byl dlouhý 23km. Celkově jsme vystoupali převýšení 1389m a sestoupali 1394m. Bylo to opravdu náročné a drsné. Cestou jsme bojovali s žaludeční nevolností, ztuhlostí a křečemi ve svalech, se zimnicí, o odřeninách a puchýřích rozedraných až do krve ani nemluvě. Kdo si to nezažije na vlastní kůži, nepochopí. Ne nadarmo je slogan závodu "Pochopíš až v cíli". No už se těšíme na další rok :-D


 

Datum soutěže16.8.2014 od 9:00

Místo konání: Klínovec, Skiareál

 

Délka závodu - 20 km a víc + minimálně 26 překážek, 3 až 5,5 hodiny - závisí na kondici závodníka

Start - 250 závodníků bude startovat každých 30 minut

Věk - 15 - 99 let

V cíli - každý závodník dostane medaili, Spartan Race tričko

 

 

  • "...Spartan Race je světově vyhlášený překážkový závod. Je to akce čistě primitivní šílenosti, kterou nikdy nezapomenete. Spartan Race ná vlastní jedinečnou kulturu a komunitu atletů, kteří společně touží vše překonat a všeho dosáhnout..."
  • "...překážky inspirované terénem...nedostanete mapu tratě...je tam oheň, bahno, voda, ostnatý drát a příležitostně i peklo na zemi...překážky které vás vyvedou z míry..."

 

 

TOPlist